Tryskající poklady Karlových Varů

Každý rok přijíždí do Karlových Varů papežský nuncius, aby požehnal místním pramenům. Jsou tím nejcennějším, co západočeské město má. Přes šest set padesát let navracejí nemocným zdraví a přitahují turisty z celého světa.

V prosklené budově Vřídelní kolonády hosté poklidně korzují, usrkávají teplou vodu z pohárků a vychutnávají si pohodovou atmosféru. Netuší, že vše důležité se odehrává v prostorech dole pod nimi, kde sídlí mohutná energie gejzírů. Do centra pro čerpání, rozvod a tepelnou regulaci vřídelní vody mohou vstoupit jen „vyvolení“. Jedním z nich je Milan Trnka, ředitel Správy přírodních  léčivých zdrojů a kolonád Karlovy Vary. Železnou bránou vstupujeme do zšeřelého podzemí a dostáváme se k tlustému potrubí. „Karlovy Vary leží v oslabené části zemské kůry, a tak si prameny z hloubky zhruba dvou a půl kilometru snadno razí cestu k povrchu. Výstupní kmen karlovarských pramenů je jednotný. Až těsně pod povrchem se rozděluje a my pak vodu z jednotlivých větví čerpáme za pomoci vrtů,“ vysvětluje způsob získávání přírodních zdrojů znalec. „Musíme držet tok pramenů v rovnováze, jinak by se z podzemní vody mohl stát nekontrolovatelný živel způsobující ničivé průvaly. O každý pramen se stará jeden pramenář. Denně jej sleduje a s šestilitrovou nádobou měří, kolik vody pramen dává. Na Vřídle pak snímáme hodnoty na regulačních a jímacích vrtech
každých šest sekund, z nichž vyhodnocujeme průměry,“ říká Milan Trnka, jenž s karlovarskými prameny pracuje přes dvacet let. Pokračujeme dál úzkou chodbou. Žárovky osvětlují barevné vrstvy na stěnách. Podzemí u divokých vývěrů termominerálních vod zavání trochu magickou atmosférou, a tak se svého průvodce ptám, zdali pramenáři podobně jako hasiči či horníci uctívají svého
patrona. „Bohužel ne, máme však karlovarského Ducha pramenů, který je chrání před vyčerpáním a negativními zásahy přírodních živlů. Sídlil na místě současných Zámeckých Lázní, kde ho nyní připomíná kamenný reliéf jeho tváře. Vypadá jako stařec s hustými vlasy a vousy,“ říká Milan Trnka.

Vřídelní kouzla

Po kovové lávce přicházíme ke dvěma komorám, kde probíhá výroba pokameněných předmětů, typických suvenýrů z Karlových Varů. Pokameňování má na svědomí vřídelní voda, vytvářející vrstvu minerálů a solí na veškerých površích a materiálech. Stačí do ní ponořit jakýkoliv předmět do „divotvorné kapaliny“ a během několika dnů na něm vznikne tenká vrstva hnědorezavého vřídlovce.
Nejžádanější upomínkou jsou karlovarské růžičky. Pergamenové květiny zavěsí obsluha na sedm až deset dní pod sprchu vřídelní vody. Každý den je obrací, aby se vrstva sedimentu vytvářela stejnoměrně. Pro zaměstnance práce v komoře rozhodně není jednoduchá. V prostoru o teplotě 60°C vzniká hodně kysličníku uhličitého. V místnosti se špatně dýchá, teplo vyčerpává a pracovníci rychle zaznamenávají únavu. Proto v ní pobývají maximálně dvacet minut.

Dědictví Otce vlasti

Horká voda vyvěrala v údolí řeky Teplé od dávných časů, avšak nikdo si nevšiml jejích léčivých vlastností. Teprve až když Karel IV. narazil náhodně při lovu na jeden z pramenů, do něhož smočil své bolavé nohy, rozpoznal mocnou sílu zdejší vody. Okamžitě nařídil území uprostřed hvozdů obydlet, a tím započala slavná éra českých lázní. Císařovo jméno přilákalo brzy šlechtu i bohaté měšťany. Tehdejší učenci věřili, že nemoci odcházejí ven z těla ranami, a pacienty tak nechávali sedět dlouhé hodiny v kádích s vřídelní vodou, dokud jim nepopraskala kůže. Podnět k vnitřnímu
užívání pramenů pak dal doktor Václav Payer v roce 1521. Nemocní ovšem pili až šedesát pohárků denně, což se zejména projevovalo častým chozením na stolici. Pořádek v pitném režimu udělal až v osmnáctém století doktor David Becher. Provedl první vědecký rozbor karlovarských minerálních vod a začal pacientům podle jejich diagnózy předepisovat stanovený objem tekutin (do patnácti pohárků denně). Aby největší poklad lázní – Vřídlo – zůstal čistý, zakázal v něm spařování drůbeže a praní prádla. Ukončil týrání lázeňských hostů nekonečnými koupelemi a stanovil jejich maximální dobu trvání do třiceti minut. Na inovativní metody „karlovarského Hippokrata“ navázali také moderní lázeňští lékaři. Pacientům určují přesné množství, druhy pramenů (jiné se pijí na začátku, uprostřed a na konci léčebného pobytu), frekvenci a dobu pitné kúry. K pitné kúře patří i tělesný pohyb a nejlepší je užívat léčivou vodu při pomalé chůzi. Proto v Karlových Varech vznikly praktické lázeňské pohárky. Ty první se objevily už před pěti sty lety. Hosté vodu nabírali do jednoduchých sklenic s držáky, aby se neopařili a nenamočili. Později řemeslníci vyráběli
pítka z cínu, kameniny, mléčného skla a ušlechtilého porcelánu, která doplnili o ouška a násosky.

Vřídlo je středobodem města i celé vývěrové zóny karlovarské zřídelní struktury.

Osudová volba

Vřídlo je nejen středobodem západočeského města, ale také vývěrové zóny karlovarské zřídelní struktury, tedy systému vyvádějícího všechny známé prameny na povrch. Z hlediska hydrologie a tektoniky se jedná o nejdůležitější místo a balneotechnici mu věnují zvláštní pozornost. Původně stávaly nad vývěrem Vřídla před kostelem sv. Máří Magdalény pouze lehké přístřešky a pavilonky,
jež se po opakujících výbuších a průvalech termy daly snadno obnovit. Koncem devatenáctého století je však nahradila litinová Vřídelní kolonáda (postavena podle projektu vídeňských architektů
Fellnera a Helmera). Z důvodu koroze byla v roce 1939 rozebrána a na dalších třicet pět let zastoupena dřevěným provizoriem, dokud ji nevystřídala železobetonová kolonáda ve funkcionalistickém
slohu. Ta je teď předmětem mnoha debat. Jedni chtějí komunistickou budovu strhnout, druzí zachovat. Řešení není vůbec jednoduché, protože unáhlené práce mohou narušit vývěry vody v podzemí. Již v minulosti se stalo, že prameny „vyschly“, což způsobila nešetrná těžba hnědého uhlí v dole Marie Majerové v Sokolovské pánvi. Šachtu museli horníci uzavřít a proraženou oblast
vybetonovat. I přes tento zásah se však nepodařilo zcela obnovit vydatnost pramenů, a navíc poklesla teplota Vřídla. Vzhledem k tomu, že prameny navracejí zdraví pacientům, dávají lidem zaměstnání a tvoří významný příjem města, jde o fatální rozhodnutí. „Můj názor je ten, že bychom měli nechat dojít Vřídelní kolonádu až do úplného konce její životnosti. Mezitím připravovat
funkční, důstojný projekt a šetřit peníze. Nové dílo bude stát desítky milionů a jeho výstavba potrvá více než pět let,“ uzavírá Milan Trnka.

EPICENTRUM KARLOVÝCH VARŮ

Gejzír Vřídla vydá za minutu průměrně 2000 l minerální vody a vystřikuje až do výšky 12 m. Pramen o teplotě 72 °C je pro mnoho hostů příliš horký. Chladí se tedy na 50 a 30 °C
a poté se rozvádí do pěti pramenních váz. Vřídelní voda slouží také k zásobování lázeňských provozů, pro výrobu karlovarské vřídelní soli, k výrobě lázeňských oplatků a k pokameňování suvenýrů.

Sdílet článek

Pavla Apostolaki